Zlato a jeho vlastnosti

Ve starověkých říších zněl název zlata různě, vždy ale bylo zlato spojováno se sluncem. Staroegyptské označení nub je obsaženo v názvu Nubie kde Egypťané větší část svého zlata těžili. Babylonský název hurasu se podobá starořeckému označení chrysos. Staroindické označení ayas a také latinský název aurum (který je ve skutečnosti etruského původu) znamená žlutý. Stejný význam má označení ve všech dalších jazycích ať jde o starogermánské gulth, gelo nebo gelvo, litevské geltas, finské kulda. Fakt, že prakticky každý jazyk, nebo jazyková skupina má pro zlato své vlastní pojmenování, svědčí o tom, že se s ním seznámili lidé v jednotlivých zemích nezávisle na sobě již v počátečních dobách svého vývoje.

Zlato (aurum) označované symbolem Au je žlutý kovový prvek s atomovým číslem 79 a atomovou hmotností 196,967. Zlato má celkem 19 izotopů. Má hustotu 19,3 g/cm3, jeho teplota tání je 10 630°C. Jde o dokonalý elektrický vodič. Je odolné vůči vnějším vlivům. Je měkké a kujné. Vzdoruje oxidaci za všech teplot. Rozpouští se v lučavce královské (což je směs 3 dílů kyseliny chlorovodíkové a 1 dílu kyseliny sírové), v roztocích kyanidů a se rtutí při rozpouštění vytváří amalgamy. Pozoruhodnou vlastností zlata je jeho schopnost otěru, tj. rozmělňování se v částice nepatrných rozměrů, které mohou procházet i filtrem, říkáme pak, že jde o zlato koloidní. K otěru dochází u všech zlatých výrobků a tak na jednu stranu se zlato těží a na druhou se znovu rozptyluje do přírody.

Trocha historie

Spolu s mědí a stříbrem patří zlato ke kovům známým od nejstarších dob. Feničané je těžili na ostrově Thasu, egypťané v Nubii, Arabii a dalších místech již 4 000 let před naším letopočtem. Objem prací které vykonali Egypťané je velkolepý. Primitivními prostředky byly vytěženy miliony tun zlatonosných hornin. Jen na ložisku Fatiri byly těženy zlatonosné křemenené žíly v délce pět kilometrů do hloubky 90 metrů. Najediném úseku bylo zde zpracováno na ploše 1 500 metrů čtverečních více než 300 000 metrů kubických rudy. Bylo z ní získáno nejméně 50 tun zlata, což je i podle současných měřítek veliká těžba.

Ostatně existují i písemné doklady o těžebních postupech od Diodora Siculuse, který cituje řeka Agatharchidea z 2.století před Kristem: V dolech se táhnou zářivě bílé žíly lesklé jako mramor, jejichž třpyt přesahuje všechno ostatní. Šlo o křemenné žíly ve kterých se zlato vyskytuje nejčastěji. Jeho těžba ale není snadná, takže z větší části zde nebyli dělníci o své vůli. Pod zemí končili váleční zajatci a zločinci. Zlatá ruda se dobývala tak, že se rozdělal oheň v jehož žáru hornina rozpraskala. Železnými bodci se popraskaná stěna rozlamovala. Kusové zlato se vybíralo rovnou. Veškerý křemen se ale dále drtil v železných moždýřích a pak se rozemílal na hrubý prach. V další fázi se vysypávala rozemletá drť na širokou nakloněnou rovinu, kde se opatrně propírala vodou. Postupně se odstraňovaly lehčí částice křemene a těžký zlatý prach, který zůstal na desce smíchali zlatničtí hutníci v hliněném tyglíku s trochou olova, několika zrnky soli, cínem a otrubami z ječmene. Potom tyglík utěsnili a pět dní a nocí jej žíhali. Po této době bylo po vychladnutí na dně hliněné nádoby rafinované čisté zlato.

Zlato ale nemuselo být vždycky ryzí, i když je egypťané dovedli dokonale rafinovat. Zajímavý dopis poslal kasitský vládce Burnabáš egyptskému faraonovi Amenofesovi IV. ve druhém tisíciletí před naším letopočtem: Tvůj vyslanec, kteréhos ke mně poslal, přinesl 20 min zlata, jeho hodnota ale nebyla plná. Když se dalo do tavícího tyglíku, nevyšlo ryzího zlata ani 5 min. (Mina reprezentovala asi 505 gramů.)

Jde jen o pověry

Ve starém Egyptě přežívala víra, že zlato je semenem boha slunce Ra a že dalo život všem faraonům. Proto se také faraonské posmrtné masky dělaly ze zlata. Mělo se za to, že zlato uchová věčný život ve faraonově mumii. Ostatně v alchymistických dílech byla používána stejná značka pro zlato i slunce.

Odolnost zlata vůči vnějším vlivům vedla naše předky k názoru, že jde o nesmrtelný kov. Odsud již nebylo daleko k představě, že požitím zlata je možno stát se nesmrtelným. Čínský alchimista Ko Chung doporučoval vzít tři libry kůže a tuku ze zad vepře, k tomu čtvrtku vinného octa a každou složku vařit zvlášť v hliněné peci. Pět uncí čistého žlutého zlata se mělo ponořit stokrát do tuku a stokrát do octa. Pak už to mělo být jednoduché - stačí požít libru tukového zlata a člověk měl přežít veškerou přírodu. Půl libry mělo zaručit život dlouhý 2 000 let. Sluší se upozornit že Ko Chung se dožil jen šedesáti let, zemřel v roce 340. Víra v zázračné účinky zlata vedla francouzské lékaře k tomu, že v roce 1685 podávali svému králi Karlovi II na smrtelném loži preparát na bázi zlata, když už selhaly všechny ostatní léky. Na tomto místě musíme upozornit na fakt, že zlato má nejen antiseptické účinky, ale ve formě různých preparátů se používá jako lék a bylo ověřeno, že zvyšuje odolnost organismu.

Použití zlata

Stále značný je význam zlata pro jeho stabilní hodnotu jako měřítka a garance při porovnávání jednotlivých národních měn a při velkých mezinárodních finančních transakcích. Ostatně nejen v minulosti, ale i dnes se ještě razí zlaté mince. Zlaté slitky jsou ukládány v národních i soukromých bankách a představují základní zlatý fond. Odhadnout přesně tyto bankovní zásoby je velmi obtížné, ale pohybují se v desítkách tisíc tun. Ostatně ani přesnými údaji o těžbě se jednotlivé státy ani těžaři příliš nechlubí.

Klenotnictví již není zdaleka tím hlavním zpracovatelem jako tomu bylo ještě před sto lety. Také zubařského zlata se používá méně než dřív. Zajímavé je ale využití v lékařství, protože bylo zjištěno, že skutečně zvyšuje obranyschopnost organizmu, pomáhá při léčení plic, hrtanu a očí. Zlato se používá ve fotografickém a filmovém průmyslu a vlastně jej jako katalyzátoru využívají i některá další odvětví chemického průmyslu. Stoupá ale i spotřeba ve sklářství a keramice. Bezkonkurenčním je bezesporu jeho nástup v elektronice, na specielní tištěné spoje, do různých přístrojů. V případě nebankovního použití jsou přesnější odhady k dispozici pouze pro šperkovou výrobu. Předpokládá se, že jde o množství kolem 20-25 tisíc tun zlata ve všech špercích, které během svého vývoje lidstvo vyrobilo.

RNDr. Ivan Turnovec