Ochrana přírody v praxi

Rekviem za jeskyni Na Hůrce

Stejně jako lidé, žijí svůj život i jeskyně. Postupně se rodí a pak pomalu stárnou a někdy i umírají. Pokud jsou jeskyně objeveny během těžby, a těžbou jsou později zničeny, má to svou logiku, i když je to škoda. Některé jeskyně ale ani příliš nepřekáží lidské rozpínavosti a jejich konec se pak dá přirovnat k zabití. Jeskyně Na Hůrce je toho příkladem. Za první republiky byla zpřístupněna a byla atrakcí města. Po válce již jen chátrala a protože se nenašel žádný nadšenec, který by se o ní dokázal postarat a ochránit jí, nakonec byla zasypána. Při tom zákon 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny obsahuje i § 10 - Ochrana a využití jeskyní, kde je v odstavci (2) uvedeno: Poškozovat a ničit jeskyně je zakázáno.

V roce 1964 v rámci přípravných prací pro projekt přehradní nádrže Švihov na Želivce byly Krasovou sekcí Společnosti Národního muzea v Praze prozkoumány jeskyně v Ledči nad Sázovou a okolí. Prvním objektem mapování v měřítku 1:50 byla jeskyně „Na Hůrce“. nalézající se blízko středu města na malé morfologicky vystupující loučce. Náš průzkum ale nebyl první. 135 m dlouhá a až 4 m vysoká chodba byla v letech 1928 až 1932 vyklizena a zpřístupněna. Jednalo se o městskou turistickou atrakci. Bylo zde kdysi dokonce elektrické osvětlení. Po válce od roku 1945 začala ale jeskyně chátrat. Nebyl nikdo, kdo by se o ní staral. Už v době našeho průzkumu sloužila jen jako černá skládka. Byla ale znovu vyklizena a nějakou dobu zůstala bez odpadků. Znovu jsem jí viděl někdy v letech 1970-1971, sloužila zase jako skládka odpadků a nikdo neměl zájem na její ochraně. Po další dlouhé pauze jsem se sem dostal až v dubnu 1998. Úmyslně jsem se v Ledči zastavil abych se podíval v jakém stavu zdejší jeskyně je, a abych případně jednal o její ochraně. Jeskyni jsem ale již nenašel. Je zcela zasypána. Navštívil jsem Městský úřad a snažil se tam dovědět podrobnosti. Dnešní městští úředníci si na jeskyni jen matně vzpomínají. Když byla zasypána v úřadu ještě nebyli. Důvodem zasypání bylo údajně zajištění bezpečnosti, v blízkosti jeskyně je učňovský internát. Osobně se domnívám, že hlavním důvodem bylo to, že jeskyně sloužila jako černá skládka. Ani od pamětníků, ani od pracovníků města jsem se nedověděl kdy k zasypání jeskyně došlo. Po zalistování zákonem o ochraně přírody je logické, že se k tomu nechce nikdo hlásit. Jediná písemná zpráva, že je jeskyně zasypána, je v turistickém průvodci Ledeč nad Sázavou a okolí, který sepsal František Pleva v roce 1991. Vzhledem k tomu, že tento jediný kvalifikovaný pamětník již umřel, nedověděl jsem se kdy přesně byla jeskyně zasypána.

Do Katalogu jeskyní, který sestavila Česká speologická společnost, je nutno k údajům o jeskyni Na Hůrce doplnit poznámku : Byla pohřbena neznámo kdy a neznámo kterým úředníkem města Ledeč nad Sázavou ve druhé polovině osmdesátých, nebo první polovině devadesátých let a žádný zákon o ochraně přírody jí nezachránil.

RNDr. Ivan Turnovec