Životní prostředí očima mých přátel

Mým hlavním zájmem stále zůstává stav životního prostředí všude kolem nás, nejen v nejbližším okolí. Problematika je to poměrně široká od fyzické ochrany jednotlivých přírodních objektů a živých organizmů počínaje, vztahy mezi lidmi, které s tím souvisí, dále přes odpady a konečně celkovou osobní spotřebou konče. Dopisuji si na to téma s mnoha přáteli a rozhodl jsem se, že s některými jejich texty seznámím i čtenáře Ochrany přírody. Začínám úryvkem z posledního dopisu MUDr Oty Nováka, plastického chirurga z nemocnice U Sv. Anny v Brně. Na dotaz jak vidí životní prostředí a svůj podíl na něm odpověděl takto:

Snažím se začít u sebe s bojem proti globalizaci a proti ekologickým katastrofám tím, že jsem si sám pro sebe spočítal, kolik toho asi tak spotřebuji - jídlo, kyslík, oblečení ale i benzin a třeba i plyn na topení a vaření, elektřina a na druhé straně, kolik toho pro ubohou matičku zemi udělám. Na jedné straně je pravda, že takový Vítěnka Kožený toho spotřebuje více a jeho užitečnost je velmi sporná, ale když porovnávám musím se poněkud zhrozit. Ale snažím se ještě více uchovat veškerý papír, sklenice odnést do sběrného kontejneru i když se mi zrovna nechce, plasty vytřídit a dále k tomu vést syna Adámka. Myslím, že od takových drobných počinů se musí odvíjet boj o lepší zítřky, byť poněkud zrovna nyní zprofanovaný výtržnostmi v Praze a vyšperkovaný policejním zásahem přesně na úrovni našich represivních složek.

16. května jsem se byl podívat ve Vídni na Museum užitého umění. Je to opravdu krásný zážitek i když stálou expozici zrovna českých granátů tam nemají, ale je vidět, že i velké město může být ve své většině čisté, plné parků, přátelské. Ale tam mimo jiné řadu let působí podivný mužíček přezdívaný „Waluliso“ což je zkratkou Wald, Luft, Licht, Sonne - a tyto krásné věci se úspěšně snaží prosazovat, oblečen jsa do jakési senátorské tógy. Myslím že je nutné nejen, aby se objevili lidé typu pana Waluliso, a po něm mnozí další, ale je nutné, aby semínka, která kolem sebe rozsívají padala na alespoň trochu úrodnou půdu. A to, i když se nám to asi nebude moc líbit, je otázka generací. Mám trochu obavy, z generace vyrůstající na sídlištích. Generaci kterou rodiče vybavili klíčem na krk a nechali jí bez dozoru devastovat už tak neutěšené okolí. Lidé vyrůstající mezi špínou a plevelem, navíc nyní vybavení moudrostmi o tom, že rozhodující je materiální úspěch za každou cenu asi nebudou mít zájem chránit přírodu. Obávám se, že s těmito lidmi to nebude jednoduché.

Komentář k citovaným slovům je zbytečný. Snad jen tolik, že součástí ochrany přírody je i vybudování toho co nějak vzalo za své a to je schopnost lidí domluvit se mezi sebou a pomáhat přírodě ale i sobě navzájem.

RNDr. Ivan Turnovec