Pyrenejští speleologové znají Bozkovské jeskyně

Na začátku července jsem se vrátil z jižní Francie. Strávil jsem zde několik týdnů studiem zdejších jeskyní. Měl jsem při tom možnost hovořit s francouzskými jeskyňáři, studenty vysokých škol a pracovníky Pyrenejského národního parku. Pohyboval jsem se v areálu o rozloze více než pět tisíc kilometrů čtverečních. Navštívil jsem řadu zpřístupněných a několik desítek dalších jeskyní a propastí. Mohl jsem si to dovolit jen díky svým přátelům, kteří mně vybavili vozem Alfa Romeo, dokonalými mapami a doporučením na jednotlivá místa.

Jako srdce Pyrenejí je označováno známé poutní město Lurdy. Lurdskými jeskyněmi jsem své putování zahájil. Nejvíce navštěvovaná je Massabiellská jeskyně, označovaná také jako jeskyně Zjevení. Jde v podstatě jen o skalní převis s menšími krasovými dutinami. Zde se v roce 1858 měla osmnáctkrát zjevit nevzdělané venkovance Bernadetě bíle oděná paní a upozornit jí na pramen čisté vody. Později bylo zjevení identifikováno jako Panna Maria. Ukázalo se, že voda má léčivé účinky a tak k jeskyni začala chodit procesí. Vznikla zde řada chrámů a později i bazilika Pia X., veliká nemocnice a Křížová cesta. Dnes má areál neuvěřitelnou roční návštěvnost čtyři a půl milionu poutníků. Přímo v areálu jsou ještě další jeskyně. Jedna posloužila jako pozadí pro sochu Ukládání Ježíše do hrobu, druhá byla doplněna oltářem a je věnována Panně Marii.

Po absolvování prohlídky svatých míst jsem promluvil s jeskyňáři ve zpřístupněné jeskyni du Loup nalézající se jen několik stovek metrů od poutního areálu. Během rozhovoru jsem byl velmi mile překvapen když jsem se dověděl, že můj zdejší průvodce, Paolo Christopher, zná dvě české zpřístupněné jeskyně a to Koněpruské a Bozkovské, které navštívil v roce 1991. O tom, že se ve Francii, alespoň mezi jeskyňáři, ví mnohem více o našich jeskyních a jeskyňářích jsem se ale dověděl později v kanceláři Správy Pyrenejského národního parku.

Prohlídka zpřístupněných jeskyní v Lurdech a nejbližším okolí Sarrazins, Médous, D´Esparros, Gargas a Bétharram, mi umožnila udělat si základní obrázek o charakteru krasových dutin. Jsou zde tři základní typy dutin a to:

  1. Puklinové na strmých prasklinách umožňující vznik četných propastí - patří sem třeba právě jeskyně du Loup a Sarrazins, ale i jeskyně v areálu lurdské Křížové cesty.
  2. Tunelovité na místech křížení poruch a to jak vertikální tak i horizontální - tímto způsobem mohou být vytvořeny i obrovské prostory se kterými se setkáváme třeba v jeskyni Bétharram nebo Médous.
  3. Rozsáhlé ale nízké horizontální prostory vzniklé naleptáváním a následným odnosem materiálu na styku jednotlivých vápencových vrstev - typickým představitelem je jeskyně Gargas.

Jednotlivé typy se mohou samozřejmě i kombinovat. Nejčetnější jsou ale ty puklinové. Proto je také v oblasti veliké množství propastí. S pietou jsem si v terénu u vstupního otvoru do propasti St. Marten vzpomněl na příběh z doby jeskyňářského mládí, kdy se zde při průzkumu v padesátých letech zabil francouzský jeskyňář Marten Lubens pádem ze sedačky vrátku, kterým byla zmáhána vstupní šachta.

Již tímto základním zjištěním jsem zase já potěšil své hostitele, když jsme se v Cauterres, na okraji Pyrenejského národního parku, bavili o jeskyních a jeskyňářích. Shodli jsme se i na tom, že v Pyrenejích mohlo docházet ke krasovění dříve než se zatím v odborných publikacích uvádí. Otázce stáří se budu věnovat až po vyhodnocení výsledků své práce a na základě studia literatury o geologických poměrech v oblasti.

Mluvit o českých jeskyních jsem začínal na mnoha místech. Musím přiznat, že několikrát se mi stalo, že diskutující ani pořádně nevěděli kde Česká republika je, jindy zase nevěděli nic o tom, že došlo k rozdělení Československa na dva státy (tento případ byl nejčastější). Ukázalo se ale, že výjimečnost Bozkovských dolomitových jeskyní jim přináší světovou proslulost. Projevuje se v tom, že se o nich ví více než o běžných jeskyních vápencových, Moravský kras jako celek je uváděn jako jejich rovnocenný partner. Při jednom z dalších setkání mi přinesl Pierre Bigorre ukázat několik odkazů na „zajímavé“ české práce. Kromě nestorů české speleologie profesorů Absolona, Kettnera a Kunského zde jsou i jména těch, kteří se podíleli na průzkumu Bozkovských jeskyní Skřivánek, Valášek, Hromas, Řehák. Třikrát jsem narazil i na své jméno a publikace o jeskyních ve středních Čechách. Dověděl jsem se tak, že na universitě v Toulous mají archiv jeskyňářských publikací a nechybí tam ani práce z Čech.

RNDr. Ivan Turnovec