Přátelství bylo a je možné

Vzpomínáme na okupaci Československa v roce 1939. Vnímání kosovského konfliktu na Balkáně je možná proto komplikovanější a citovější. Člověk porovnává. Vztahy Čechů a Němců jsou v našem státě stále diskutovaným problémem. Způsobuje to nekončící trauma druhé světové války. Trauma oboustranné a bohužel často zneužívané k vyvolávání neklidu. Historické události tohoto století jsou vesměs interpretovány jako vztahy nepřátelské. Podobně se nahlíží i na předchozí století. S podobným hodnocením ale nelze souhlasit. Dobré sousedské vztahy byly delší, než válečné konflikty. Ostatně řadu řemeslných dovedností získali Čechové právě od Němců. Ovšem i Němci získali na oplátku mnohé od Čechů, ať již šlo o řemeslníky, umělce, nebo vědce. Společný bezkonfliktní život obou populací byl zajisté normálnější, než vzájemné spory a války. Severní Čechy, nebo chceme-li Sudety byly územím se smíšeným osídlením. Lze předpokládat, že časem k něčemu podobnému opět dojde.

Rozvoji vzájemných vztahů mohou prospět pouze přímé kontakty a přátelství občanů obou států. Chtěl bych připomenout dopis J.W.Gotheho, který poslal před stosedmdesáti lety z Výmaru do Čech svému příteli hraběti Kašparu Šternberkovi, jednomu z našich zakladatelů Národního muzea v Praze. Dopis nám zároveň může připomenout významné kulturní výročí, protože v letošním roce uplyne 250 let od narození velkého německého básníka, státního úředníka a vědce J. W. Goetheho. To, že tento velikán světové kultury podporoval a propagoval českou vědu a kulturu nás může jen těšit.

Vysoce urozený hrabě!

Měsíčník Vlasteneckého muzea v Praze jsem přečetl se skutečným zájmem; důkazem o tom je souhrnný záznam, který jsem na konci prvního ročníku nadiktoval; obsahuje výtahy z 12 sešitů pro vypracování recenze v berlínských Jahrbüchr. Opakoval jsem svou starou chybu, příliš okolkuji. Mnou vypracované výtahy jsou sice úplné, ale ne příliš výstižné, a tak jsem svou prvotní snahu nedokázal dovést do konce. Poté, sem a tam vláčen tisícerými povinnostmi, nebyl jsem schopen pokračovat v této práci, jak jsem si přál; onen fascikl musím opravdu zpracovat, abych dokázal překonat uvázlou dobrou vůli.

Při tom mi často přišlo na mysl, jak pevně jsou tak blízko ležící Čechy uzavřeny vůči celému sousedícímu Německu. Bylo proto mým přáním, aby zasedání přírodovědců bylo r. 1829 uspořádáno v Praze. Tím více byla nemoc mého ctěného přítele pro mne dvojnásobně či trojnásobně bolestná.

Pokládám za žádoucí a pro obecné blaho za nejvýš nutné, aby se co nejvíce vzdělaných Němců ze severu a západu přesvědčilo, co je na východě vynikající, jak a jakou formou by to bylo možné využít.

Stěží si troufám vyslovit, jak podivně protestantský Němec smýšlí o Čechách a o císařských dědičných zemích. Někteří jsou ve svých požadavcích na svobodu tisku tak horliví, že pokládají za hloupého každého, kdo nemůže nebo nesmí číst všechno. Jako kdyby život sestával jen ze čtení a ryzí, přínosná činnost nebyla možná bez pisálkovství, veskrze poplatného době.

Tím milejší je mi rozhovor s rozumnými cestovateli, jaký jsem měl příležitost mít před nedávným časem se dvěma zkušenými muži, kteří byli schopni plně zhodnotit obsah a hodnotu současných skutečností.

Odesláno po dlouhém otálení a pochybnostech.

Wiemar, 28. června 1829

Johann Wolfgang Goethe

RNDr. Ivan Turnovec