Za Balkánskou krizi nemůže jen Srbsko

Žijeme v reálném čase a prostoru. Souměřitelnost individuálního vnímání světa je aktuální zvláště v čase který reprezentuje určitý mezník v celkovém vývoji. Vstoupili jsme do NATO. Téměř současně s tím nám televize přináší informace o policejní akci NATO v Jugoslávii. Záblesky výbuchů bomb jsou vzdálené a neosobní. Neosobní ale pro koho? Vyjádření světových politiků, a mezi nimi i našich, nejsou jednoznačná. Před lety, při obsazování naší republiky vojsky Varšavské smlouvy, jsem měl podobné pocity jaké dnes musí mít mnozí obyvatelé Jugoslávie. Navíc Jugoslávie byla jedním z mála států, které byly s okupovaným Československem skutečně solidární. Už tehdy jsem se zamýšlel nad ekvilibristikou slov některých politiků a žurnalistů. Někde jsem dokonce napsal, že hlavní problém společenského vývoje je v matení pojmů. Uváděl jsem že: „aktivity jsou vládní a protivládní – ideologické nálepky jen matou veřejnost“. Právě z oblasti Jugoslávie pamatujeme na slovní ekvilibristiku „přítel Tito, krvavý pes Tito“ atd.

Snaha o národní identitu přeci není odsuzování hodná. Zatím co Baskové ve Španělsku a Kurdové v Turecku jsou separatisté a teroristé jen proto, že chtějí mít svou vlastní správu, v případě kosovských Albánců se postupuje nešťastným a hlavně neefektivním způsobem. Za sebe bych doporučoval uznat samostatnost Kosova. Mělo se to udělat hned a pak se mohly válčící strany oddělit vojenským koridorem bez větších problémů. Je jistě tragická situace když dochází ke zbytečnému krveprolívání. Nikdy ale neexistuje jednoznačný viník a dokonce ani v celém procesu balkánského dělení nelze tvrdit, že viníkem jsou jen Srbové. Za mnohé problémy Jugoslávie může již od samého počátku i Organizace spojených národů, potažmo NATO. Odpor k dělení Jugoslávského státu byl zpočátku tak velký, že občanskou válku téměř podporoval.

RNDr. Ivan Turnovec