Elektronická pošta v praxi

Žijeme v době rozvoje počítačů. Školy, výzkumné ústavy a všechny státní orgány jsou vybaveny již poměrně slušně. Výpočetní technika umožňuje využívání elektronické pošty. Jde o nejlevnější, velmi rychlou a při tom díky písemné formě i přesnou komunikaci. Přesvědčil jsem se o tom již mnohokrát, počínaje kontaktem s některými redakcemi celostátních deníků i jednotlivými odborníky z výzkumných ústavů. Při odesílání elektronické pošty je její autor identifikován (a domnívám se, že dostatečně) adresou, která je uvedena vždy v technické části mailového textu. Výhodou je i to, že text dostává příjemce přímo do počítače a že může být doplněn i přílohami (soubory dat). Reagoval jsem prostřednictvím elektronické pošty na dopis z ministerstva životního prostředí. Vycházel jsem z předpokladu, že výrazně urychlím vyřízení. Byl jsem ale velice překvapen odpovědí, kterou jsem dostal až po urgenci svých mailů od odboru pro styk s veřejností. Dověděl jsem se, že: Potvrzujeme příjem vašich mailových zpráv, avšak současně vám sdělujeme, že legislativně není upraven styk státních orgánů s občany formou elektronické komunikace. Jedinou možnou oficiální formou styku je tedy podání písemné, či ústní, avšak s následným písemným zaznamenáním do protokolu. Toto podání je pak oficiálním podkladem pro další řízení.

Jde tedy o problém, který by se měl velmi rychle řešit. Domnívám se, že by měla bohatě stačit nějaká vyhláška závazná pro všechny státní orgány. Pokud bude možno elektronické pošty při styku s orgány státní správy používat může to znamenat značné zlevnění a současně urychlení agendy.

RNDr. Ivan Turnovec