Existuje panelová noční můra?

Panelová sídliště se svou omezenou životností představují časovanou hrozbu. V posledních letech si to uvědomují naši architekti i stavitelé. Drobné opravy a úpravy nepomohou a na větší nejsou finanční prostředky. České Bronxy typu Chánova se pomalu vytvářejí i na dalších místech. Pražská sídliště Jižní město a Černý most se již něčemu podobnému začínají blížit. Ta situace ale není nová. Vzpomínám si na rok 1978 kdy jsem navštívil Jižní město poprvé. Má kamarádka z práce, Ing. Ivana Černá, zde tehdy, po několika letech šetření a čekání, získala, respektive koupila si, dvougarsoniéru. Návštěva jejího nového „bytu“, která měla být oslavou, pro mě v té době byla velikým zážitkem. Jednalo se o byt v domě několik let již obývaném a tak trochu ošuntělém. Znečištěný výtah i chodby působily depresivním dojmem. Vymalování a drobné úpravy, ani další pokus o zcivilnění panelových prostor ten dojem nenapravily. Po návratu do Černošic, kde jsem v té době žil, jsem sedl k psacímu stroji a napsal pro Ivanu následující text:

Panelové vězení

Zdi, podlaha a strop vymezují jen malou krychličku z celkového prostoru, který je nekonečný. Jednotlivé krychličky přilepené k sobě tvoří panelový kvádr. A ten je zabydlený lidským potem, mlaskáním, chrochtáním, laskáním, líbáním, nadáváním, chrápáním, tisíci zvuky a pohyby, jejichž součástí jsi i ty sama. Neubráníš se tomu a neutečeš. Nemáš totiž kam. Dveře ti sice umožní, díky labyrintu chodeb a schodišť, opustit systém krychliček a vyběhnout z panelového kvádru. Venku se ale postavíš a budeš stát mezi panelovými obludami a jenom skrz kouřový závoj uvidíš nad sebou kousek nebe. Můžeš tak chvíli postát a můžeš skřípat zuby, případně uronit slzu (ať už ze žalu, nebo vzteku), kterou stejně tajně setřeš. No a to je všechno. Nakonec se stejnými dveřmi, kterými jsi chtěla utéci, vrátíš nazpět do krychličky, která ti byla vymezena. O svobodě a volnosti můžeš jen snít, nikdy je nezískáš. Jsi totiž připoutána v prostoru a čase ke své panelové existenci.

Text jsem nerozvážně nabídl k uveřejnění redakci Mladé Fronty, kde byl pochopitelně odmítnut. K mému jménu si jen někde přidělali další čárku. Na kolegini Ivanu ale zapůsobil tak, že věnovala značnou energii snaze tento panelový byt vyměnit. Po dvou letech se jí to podařilo. Dostala se do Vršovic do staré zástavby a byla daleko spokojenější. I já musím přiznat, že byty ve zděných domech z první republiky působí mnohem lépe než ty standardní panelové. Ostatně i po letech je vidět, že rekonstrukce a opravy starých domů vedou k lepším výsledkům než opravy panelových oblud.

RNDr. Ivan Turnovec